Rychlá půjčka – pomocná ruka ve správný čas, ale i riziko
V životě každého z nás se může objevit nečekaná situace, kdy je potřeba peněz akutní – porouchané auto, neodkladné účty nebo náhlé výdaje. Rychlá půjčka nabízí okamžitou finanční pomoc bez složitého papírování, často s možností vyřízení online během několika minut.
Výhody rychlé půjčky:
✅ Okamžitá dostupnost – peníze na účtu do hodiny
✅ Minimum formalit – bez nutnosti ručitele nebo složitého dokazování příjmů
✅ Flexibilní splácení – možnost krátkodobé i dlouhodobé varianty
Ale je tu i druhá strana mince. Rychlé půjčky mohou být lákavé, ale pokud si člověk nepohlídá podmínky a splácení, může se snadno dostat do spirály dluhů. V extrémních případech se může ocitnout v situaci, jakou zažil Martin – hlavní hrdina našeho příběhu.
📖 Přečtěte si napínavý kriminální příběh "Smrt na splátky" a zjistěte, co se může stát, když rychlá půjčka padne do nesprávných rukou.
Kapitola 1: Dluh, který zabíjí
Byl to jen jeden klik. Martin na webu vyplnil formulář, zadal částku 80 000 Kč a zmáčkl tlačítko odeslat žádost. Ujistili ho, že peníze bude mít na účtu do hodiny. Rychlé půjčky jsou přece snadné.
Opravdu. Za čtyřicet minut mu pípla SMS. Peníze dorazily.
První chyba.
Netušil, že firma, od které si půjčil, vůbec není legální.
Dva týdny poté
Martin se podíval na telefon a srdce mu sevřela úzkost. „Dnes splátka 12 000 Kč. Termín do 18:00. Jinak sankce.“
Sakra. Kde vezme tolik peněz? Požádal o odklad, ale nikdo mu neodpověděl.
V 18:05 mu někdo zaklepal na dveře.
Dva muži v kožených bundách. Žádné otázky, jen ledový pohled.
„Zpozdil ses,“ řekl ten vyšší a přistoupil blíž.
Martin se pokusil vymluvit. „Já... zítra vám to dám.“
Druhý muž mu sevřel rameno. „To říkal i ten před tebou. A teď je pod betonem.“
Následoval tvrdý úder. Martin se skácel na zem. Z úst mu vytekla krev.
V tu chvíli pochopil, že tohle není jen půjčka. Je to rozsudek.
Kapitola 2: Osudná nabídka
Martin se probral na studené podlaze. Hlava mu třeštila, v ústech měl kovovou pachuť krve. Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, kde je. Malá místnost, holé zdi, jediná žárovka visící od stropu.
„Probral se,“ zazněl hlas z rohu místnosti.
Před ním seděl Michal Král, muž, o kterém se v podsvětí šeptalo jen opatrně. Bývalý gangster, který po několika letech v chládku přebral byznys s nebankovními půjčkami. Jenže jeho smlouvy měly dodatek psaný neviditelným inkoustem: splácíš, nebo zmizíš.
„Máš problém, kámo,“ řekl Král a usrkl ze sklenice whisky.
Martin se pokusil posadit, ale svaly měl ztuhlé bolestí. „Já... já to zaplatím. Jen potřebuju víc času.“
Král se zasmál. „To říká každej druhej. A víš co? Mám pro tebe jinou nabídku.“
Naklonil se blíž. „Dlužíš osmdesát táců. Ale já ti ten dluh smažu. Stačí, když pro mě něco uděláš.“
Martin se nadechl. Něco mu říkalo, že odmítnout by byla horší varianta.
„Co chceš?“ vypravil ze sebe.
Král se spokojeně opřel. „Znám jednoho chlapa, co mě podrazil. Dluží mi víc než ty. Potřebuju, aby zmizel.“
Martinovi přejel mráz po zádech. „To... to přece nemůžu...“
Král pokrčil rameny. „Pak se rozluč se životem, kamaráde. Dej mi odpověď do zítřka.“
Dveře se otevřely. Dva bodyguardi ho vyvlekli ven a hodili na chodník.
Martin měl noc na rozhodnutí. Buď spáchá vraždu... nebo se stane další obětí.
Kapitola 3: V pasti
Martin se potácel domů. Cestou se mu hlavou honily myšlenky. Zabil by někdy člověka? Ne. Ani by si to nedokázal představit.
Jenže Královi se neříká ne.
Doma se zamkl, ale klid stejně nenašel. Každý zvuk z chodby ho přiměl nadskočit. Telefon se rozzářil. Neznámé číslo.
„Tak co, Martine? Přemýšlíš?“
Byl to Král.
Martin polkl. „Já... já to nemůžu udělat.“
Na druhé straně ticho. Pak Král klidně řekl: „Víš, co je zajímavý? Máme tvoji adresu. Víme, kde pracuje tvoje sestra. Hezká holka. Nebylo by fajn, kdyby byla v bezpečí?“
Martin ztuhl. Tohle už nebylo o penězích. Šlo o život.
„Dobře,“ zašeptal. „Koho chceš odstranit?“
Král se zasmál. „Správná volba. Jmenuje se David Soukup. Býval můj kámoš, teď mi dluží ranec. Adresa ti přijde brzy. Máš dva dny. A pamatuj – neuděláš to, uděláme si čas na tvoji sestru.“
Hovor skončil.
Kapitola 4: Cíl
Martin seděl ve tmě a svíral v ruce lístek s adresou. David Soukup. Chlap, kterého v životě neviděl. Měl ho zabít, aby si zachránil krk?
Vyběhl ven. Potřeboval zjistit, kdo je jeho cíl.
Na internetu toho moc nenašel. Ale jedna informace ho zarazila.
David Soukup byl policajt.
Martin si třel spánky. Král po něm chtěl, aby zabil poldy? To byla sebevražda.
Ale neudělat to? Královi lidi se neptají dvakrát.
Kapitola 5: Nepřítel mého nepřítele
Další den ráno postával před Soukupovým domem. Nevěděl, co čekat. Možná zazvoní a Soukup ho rovnou zatkne. Možná vytáhne zbraň a sejme ho na místě.
Nakonec se přinutil zaklepat.
Dveře se po chvíli otevřely. Ospalý chlap s rozcuchanými vlasy si Martina přeměřil. „Jo?“
Martin se nadechl. „Musíme si promluvit.“
Soukup se zamračil. „Tebe neznám.“
„Ale znáš Krále,“ řekl Martin tiše.
To jméno zabralo. Soukup zbledl, rozhlédl se a vtáhl Martina dovnitř.
„Co chce?“ zeptal se, když zavřel dveře.
„Tebe mrtvého,“ odpověděl Martin upřímně.
Soukup si prohrábl vlasy. „To mě nepřekvapuje.“
Martin se naklonil blíž. „Pomoz mi ho dostat.“
Soukup ho chvíli pozoroval. Pak pomalu přikývl.
„Mám plán.“
Kapitola 6: Past
Martin seděl v Soukupově bytě a nervózně si mnul ruce. Co když je to past? Co když ho Soukup jen zadrží a všechno praskne?
Soukup se ale zdál jiný. Přemýšlivý. Taky měl v očích strach.
„Poslouchej,“ začal Soukup. „Král je větší problém, než si myslíš. Policie ho chce už roky, ale nikdo neměl důkaz. Když půjdeš podle plánu, dostaneme ho – a ty budeš volný.“
Martin zaváhal. Mohl vůbec věřit policajtovi?
„A co když to nevyjde?“ zeptal se tiše.
Soukup se usmál. „Pak jsme oba mrtví.“
Martin polkl. Bezpečná cesta neexistovala.
„Tak co mám dělat?“
Kapitola 7: Hra na zabijáka
Druhý den večer Martin nervózně postával před opuštěným skladištěm. Místo, kde měl „vykonat práci“.
V kapse měl zbraň, kterou mu dal Soukup. Nebyla nabitá. Měl Krále jen přesvědčit, že splnil úkol.
Po chvíli přijelo černé BMW. Vystoupil Král a dva jeho gorily.
„Hotovo?“ zeptal se Král a mračil se.
Martin přikývl a podal mu fotku – Soukup mu pomohl naaranžovat tělo tak, aby vypadal mrtvý.
Král se podíval na fotku a zasmál se. „Dobrá práce, kámo. Myslel jsem, že to poděláš.“
V tu chvíli se ozvaly sirény.
Ze tmy se vynořily policejní vozy. Světla oslnila Královy muže. „Ruce nahoru!“ křičel do megafonu Soukup.
Král se otočil na Martina. „Ty hajzle!“
Sáhl do kapsy. Zbraň.
Ale než ji stihl vytáhnout, zazněl výstřel.
Soukup trefil Krále přímo do hrudi.
Král se skácel na zem. Jeho muži zvedli ruce a policie je hned zpacifikovala.
Kapitola 8: Nový život?
O dva dny později seděl Martin v malé kavárně. Byl volný.
Policie mu nabídla program na ochranu svědků. Nová identita, jiný život. Král byl mrtvý, jeho lidé za mřížemi.
Soukup si přisedl. „Jaký to je, když už ti nikdo nedýchá na záda?“
Martin se usmál. „Divný. Ale poprvé za dlouhou dobu nemám strach.“
Oba si přiťukli kávou.
Ale v tu chvíli zazvonil Martinův telefon.
Neznámé číslo.
„Zvedni to,“ řekl Soukup a položil ruku na svou pistoli.
Martin váhal. Pak hovor přijal.
„Myslel sis, že je konec?“
Hlas byl ledově klidný. Neznámý, ale přesto důvěrně známý.
„Kdo... kdo jste?“ zašeptal Martin.
„Král nebyl sám. A my nezapomínáme.“
Martinovi se stáhl žaludek. Někdo další.
Soukup zbledl. „Musíme vypadnout.“
Kapitola 9: Stíny minulosti
Byla noc. Martin a Soukup jeli rychlostí přes sto kilometrů za hodinu, mířili k bezpečnému domu, který policie připravila pro svědky.
„Myslel jsem, že Král byl hlava organizace,“ zamumlal Martin.
Soukup pevně svíral volant. „Byl. Ale každý král má svého krále.“
Martin se otřásl. Kdo to mohl být? A proč čekal, než se ozve?
Pak v zrcátku zahlédl světla. Dvě černá auta.
„Máme společnost,“ sykl Soukup.
Přidal plyn.
Pronásledovatelé taky.
Kapitola 10: Přepadení
Martin popadl pistoli, kterou mu dal Soukup. „Můžeš s tím něco udělat?“
Soukup sevřel čelist. „Jo. Ale nebude se ti to líbit.“
Strhl volant. Auto sjelo ze silnice, proletělo svodidly a zamířilo do temného lesa.
Dvě černá auta je následovala.
Kapitola 11: Boj o přežití
Auto narazilo do stromu a motor zhasl.
„Ven! Hned!“ vykřikl Soukup.
Oba vyběhli a ukryli se mezi stromy. Z druhé strany se blížily postavy.
Tři muži. Oblečení v černém. V rukou zbraně s tlumiči.
Martin ani nedýchal.
Soukup mu ukázal prstem na jednoho z mužů a tiše zašeptal: „Jeden výstřel. Pak běž.“
Martin sevřel zbraň. Byla to jeho poslední šance.
Stiskl spoušť.
Kapitola 12: První krev
Zbraň kopla Martinovi v ruce. Výstřel.
První útočník zavrávoral a padl k zemi.
„Dole!“ zařval Soukup a strhl Martina k zemi, když se kolem nich rozštěkaly tlumiče. Kulky se zarývaly do stromů, listí se sypalo všude kolem.
Martin cítil, jak mu adrenalin pálí v žilách. Tohle nebylo jako ve filmech.
Tohle byl boj o přežití.
Kapitola 13: Les smrti
Soukup vystřelil a druhý muž vykřikl. Dva dole.
Třetí stále někde číhal.
„Musíme se rozdělit,“ zasyčel Soukup. „Kryj mě, já ho obejdu.“
Martin přikývl. Klekl si za strom a zhluboka dýchal. Srdce mu bušilo jako šílené.
V tu chvíli se ozvalo prasknutí větve.
Někdo byl blízko.
Kapitola 14: Nečekaný nepřítel
Martin zamířil do tmy. Prst na spoušti.
Pak to uviděl. Postava mezi stromy.
„Stůj!“ vykřikl.
Ale když postava vyšla do světla, Martinovi se sevřelo hrdlo.
Nebyl to zabiják. Byla to jeho sestra.
„Eliško?!“ zalapal po dechu.
Sestra vypadala vyděšeně. „Musíš mi pomoct! Oni mě mají!“
V tu chvíli se za ní objevil poslední muž.
Až teď Martin pochopil.
Tohle byla past.
Kapitola 15: Kdo je skutečný nepřítel?
Muž chytil Elišku pod krkem a přiložil jí pistoli ke spánku. „Zahoď zbraň, nebo je po ní.“
Martinovy ruce se třásly. Vybíral mezi životem své sestry a vlastním přežitím.
Soukup se mezitím objevil za stromem. Oči mu říkaly: Získej čas.
Martin pomalu odložil pistoli.
„Tak dobrý kluk,“ uchechtl se zabiják.
Jenže než stačil cokoli udělat, Soukup vystřelil.
Zabiják sebou trhl. Eliška vykřikla a padla na zem.
Martin skočil po zbrani, zatímco Soukup dorazil posledního nepřítele.
Kapitola 16: Minulost nikdy nespí
Bylo po všem. Eliška byla v bezpečí. Soukup se zhluboka nadechl. „Tohle nebyli poslední lidi Krále. Něco mi říká, že tahle věc ještě neskončila.“
Martin sevřel pěsti. Měl by utéct? Nebo zůstat a bojovat?
„Co budeme dělat?“ zeptala se Eliška tiše.
Martin se podíval na Soukupa.
„Najdeme toho, kdo tahá za nitky. A skončíme to.“
Kapitola 17: Zpátky do pekla
Martin, Eliška a Soukup seděli v opuštěné chatě daleko za městem. Věděli, že se nemůžou jen tak schovat.
„Musíme zjistit, kdo další je v tomhle namočenej,“ řekl Soukup.
Martin přikývl. „Ale jak? Král je mrtvý. Jeho lidi taky. Kde začít?“
Soukup se pousmál. „Nejsou mrtví všichni.“
Položil na stůl složku s fotografiemi.
Richard Varga. Králova pravá ruka. A on byl pořád na svobodě.
„Poslední informace říkají, že se ukrývá v jednom skladu na kraji města,“ dodal Soukup. „Jestli chceme odpovědi, musíme ho dostat.“
Kapitola 18: Lovci a kořist
Noc byla tmavá, déšť bubnoval na střechy aut. Martin a Soukup seděli ve starém voze naproti skladišti, kde se měl Varga schovávat.
Všude ticho. Až příliš velké ticho.
„Tohle smrdí,“ zamručel Soukup.
Martin se podíval na sestru. „Jsi si jistá, že chceš jít s námi?“
Eliška přikývla. „Jsem v tom stejně jako vy. Nenechám vás v tom.“
Soukup vytáhl pistoli. „Jdeme na to.“
Kapitola 19: Varga
Uvnitř skladiště se ozývalo kapání vody. Poloprázdné bedny, vysoké regály, šero.
Martin se plížil mezi krabicemi. Pak to uviděl. Uprostřed místnosti seděl muž, spoutaný na židli.
Richard Varga.
Krev mu tekla z rozbitého nosu. Vypadal, jako by ho někdo vyslýchal dřív, než dorazili.
Varga zvedl hlavu. Když uviděl Soukupa, slabě se uchechtl. „Přišli jste pozdě.“
Martin se zamračil. „Kdo tě dostal do tohohle stavu?“
Varga se usmál. „Ten, kdo tohle všechno vede. Ten, kdo stál za Králem. Ten, kdo se teď chystá zničit vás.“
Dveře se prudce rozrazily.
A do místnosti vešli muži v oblecích.
Kapitola 20: Poslední odhalení
Varga se zasmál. „Říkal jsem vám, že jste pozdě.“
Martin, Soukup a Eliška se otočili. Šest mužů v drahých oblecích, každý ozbrojený.
A mezi nimi… muž, kterého Martin poznal.
Komisař Jan Hrubý.
„Nečekal jsi mě, co?“ usmál se Hrubý. Šéf policejního oddělení pro organizovaný zločin.
Martinovi se rozšířily oči. „Ty? Ale… ty jsi policajt!“
Hrubý pokrčil rameny. „Někdo musí udržovat rovnováhu. Král byl dobrý voják. Ale udělal chybu. A já nerad nechávám volné konce.“
Podíval se na Soukupa. „A ty… ty jsi mi lezl do zelí už moc dlouho.“
Soukup sevřel pistoli. „Přísahám, že tě dostanu, ty zasranej hajzle.“
Hrubý se usmál. „O tom pochybuju.“
Pak se ozvaly první výstřely.
Kapitola 21: Útěk nebo smrt
Martin strhl Elišku k zemi, když kolem nich prolétly kulky.
Soukup vystřelil a jeden z Hrubého mužů se zhroutil k zemi. Přesila byla obrovská.
„Ven! Hned!“ zařval Soukup.
Martin popadl Elišku a běželi k bočním dveřím. Kulky svištěly kolem nich, třísky se sypaly ze stěn.
Varga křičel. Dvě kulky ho zasáhly.
Martin věděl, že nemůžou vyhrát.
Ale museli přežít.
Kapitola 22: Zúčtování
Dostali se ven. Běželi, jak nejrychleji mohli.
Za nimi se ozval výbuch. Skladiště šlo k zemi.
Martin se otočil. Soukup se ztratil v kouři.
Byl mrtvý?
Eliška ho chytila za ruku. „Musíme jít!“
Martin se podíval na hořící budovu. Hrubý je stále tam. A pokud přežije, půjde po nich.
Tohle neskončilo.
Martin věděl, co musí udělat.
„Najdu ho. A tentokrát to dokončím.“
Epilog
O dva týdny později…
Hrubý seděl v luxusní kanceláři. Myslel si, že je v bezpečí.
Jenže když otevřel zásuvku, našel tam fotografii Krále.
Na zadní straně byla jediná věta:
„Jsi další.“
Hrubý zbledl.
Martin si pro něj jde.